Facebook Email

MF Dnes: Výstavbu skladu vyhořelého paliva zbrzdily připomínky (15. 3. 2003)

Vážená redakce, posílám Vám pozdrav z jihu Čech a rád bych reagoval několika větami na článek s názvem „Výstavbu skladu vyhořelého paliva zbrzdily připomínky“, který byl uveden v MF DNES dne 14.3.2003.

Jmenuji se Jiří Tyc a jsem členem sdružení Jihočeští taťkové, které je v článku zmíněno. Zmíněno je však pouze názvem, zatímco většina připomínek sdružení Jihočeské matky je zde přímo uvedena. Přitom naše vyjádření do protokolu z místního šetření vysvětluje některé sporné oblasti. Možná je to náhoda, možná je to proto, že naše sdružení není odpůrcem, ale naopak zastáncem jaderné energetiky. Nevím. Dovoluji si ale reagovat alespoň touto cestou pro potřeby a informovanost Vaší redakce na připomínky k meziskladu pro vyhořelé palivo, které byly v článku zveřejněny. Uznáte-li za vhodné s některými našimi vysvětleními seznámit i čtenáře, budeme jen rádi.

1)  Odolnost kontejneru proti pádu letadla - kontejnery typu  B(U)F/S, mezi které patří i Castor, který je na Dukovanech používán již nyní ve skladu stávajícím a bude používán až do roku 2012 ve  skladu novém, jsou mimo jiné konstruovány a zkoušeny tak, aby vydržely náraz vojenského letadla letícího nadzvukovou rychlostí. Je to nanejvýš nepravděpodobné. Zkuste se trefit autem do garážových vrat v rychlosti 100 km/hod. Podobné je trefit se se stíhačkou v rychlosti 1000 km/hod. do skladu, který má nějakých 33 krát 81 metrů. I kdyby k tomu však došlo, tak i ta nejnebezpečnější část stíhačky, kterou je rotor proudového motoru (cca 500 kg) a který se v takovou chvíli prodere plechovým trupem stíhačky jako projektil dělového náboje, nedokáže kontejner prorazit. Při zkouškách na vojenské střelnici v Německu, kde byl podobně těžký projektil vystřelen nadzvukovou rychlostí na zkušební kontejner došlo pouze k ohnutí chladících žeber kontejneru, nebyla však porušena jeho těsnost. Jinou možností by byl pád dopravního letadla. Takové letadlo by letělo pomaleji než stíhačka. Problém se zaměřením letadla na „cíl“ by však byl stejně obtížný. Náraz letadla do kontejnerů by nebyl tak velký, zde by byl pravděpodobně daleko větším problémem požár, který by vznikl po protržení nádrží s palivem. Několik desítek tun paliva by jistě udělalo dost velký oheň s vysokými teplotami. Kontejnery jsou zkoušeny tak, že vydrží po dobu 30 minut minimální teplotu 800 st.C. Při zkouškách byla tato teplota překročena až na 1200 st.C. Kontejner zůstal těsný. (Pozn.: Těsnost kontejneru se ověřuje tím, že se dovnitř před zkouškou napustí helium a po zkoušce se ověřuje detektorem případný únik v místech těsnění kontejneru.)                                                Pokud by přesto došlo k pádu letadla na sklad a k požáru, je v areálu elektrárny hasičská jednotka, která je schopna být na místě do tří minut. K možnosti teroristického útoku na sklad je však třeba ještě dodat, že takový útok by byl především útokem na jadernou elektrárnu. A ta je chráněna letectvem.                Jihočeské matky mají pravdu v tom, že pravděpodobnost útoku na sklad a jeho a ohrožení teroristy je nenulová. O tom není sporu. Možnost poškození kontejnerů a tím ohrožení okolí radioaktivitou je však o několik řádů nižší, než ohrožení chemické továrny teroristy. Co by udělaly tuny čpavku, chlóru a dalších nebezpečných látek po roztržení nádrží, to nás však kupodivu tolik netrápí. Ale tak už to chodí...

2) Neuvažuje se, že by za dobu provozu skladu mohlo dojít k porušení kontejnerů a k zamoření skladu radioaktivními látkami, což by mohlo proces vyřazování skladu z provozu zkomplikovat - Hala skladu vyhořelého paliva, kde budou uloženy kontejnery, bude vedena jako „kontrolované pásmo“. To znamená, že tam bude mít umožněn přístup jen úzký okruh lidí, kteří musejí mít příslušnou lékařskou prohlídku, do skladu se bude vstupovat ve speciálním oděvu přes tak zvanou hygienickou smyčku, všichni ve skladu budou nosit dozimetry a též se bude provádět pravidelné měření úrovně radioaktivního záření ve skladu. Pokud se objeví kontaminace na povrchu kontejnerů, nebo na podlaze skladu, existují předpisy na dekontaminaci. Tam je popsáno „kdy, jak, čím a kdo“ dekontaminuje. Podobně to funguje již ve stávajícím skladu vyhořelého paliva. Ostatně dekontaminace je na jaderných elektrárnách zcela běžnou záležitostí. Jen tak pro zajímavost uvedu několik údajů. Vyhořelý palivový soubor, neboli palivová kazeta, je velmi nebezpečná věc. Několikaminutový pobyt vedle takové kazety by mohl znamenat smrt. I proto jsou kazety po vyjmutí z reaktoru na několik let ukládány do bazénu na vyhořelé palivo, který je hned vedle reaktoru. Tam tráví první roky pod vrstvou vody, v bezpečné vzdálenosti od lidí. Po několika letech jsou kazety ukládány do kontejnerů o kterých je řeč a odváženy do skladu. Jeden sklad již stojí, o druhém se právě rozhoduje. Těch několik let a silná stěna kontejneru však zaručují, že si člověk může klidně na kontejner ve skladu sáhnout, aniž by bylo ohroženo jeho zdraví. Stačí několik desítek centimetrů speciální ocelolitiny - pláště kontejneru, stačí několik metrů odstupu od kontejneru a člověk by zde musel strávit asi týden, aby dostal do svého těla tolik radioaktivity, jako při jednom rentgenu plic. Člověk stojící za zdí meziskladu by tam musel stát už několik let, aby dostal „rentgen plic“. Člověk bydlící v nejbližší vesnici je potom ohrožen skladem naprosto zanedbatelně. Toto je také i odpověď na připomínku sdružení Jihočeské matky, týkající se ohrožení obyvatel okolních obcí „nízkými“ dávkami radioaktivity. Nemá cenu uvádět čísla, stačí uvést příklad: Člověk žijící hned vedle plotu elektrárny by dostal do svého těla tolik radioaktivity, jako člověk žijící například 10 km daleko, který se dívá denně dvě hodiny na barevnou televizi. Dávka naprosto zanedbatelná. Navíc za plotem elektrárny nikdo nebydlí. A co zaměstnanec elektrárny? Ten musí pracovat na jaderce asi dvacet let, aby dostal do svého těla dávku jako při jednom RTG plic. Od přirozeného pozadí, tedy od záření, které nás obklopuje dostáváme u nás v České republice jeden RTG plic každé dva roky...

3)     „Návrh podle p. Kuchtové neobsahuje ani postup ukončování a vyřazování skladu z provozu“ - neobsahuje, protože toto není otázkou stavebního řízení. Jinak likvidace skladu vyhořelého paliva se bude odvíjet od toho, kdy bude postaven sklad pro trvalé uložení radioaktivních odpadů. Ten má stát v naší republice v roce 2065, je ale možné, že bude postaven dřív. V EU se dnes nahlas mluví o roku 2018, jako roku, kdy by měly v jednotlivých zemích EU sklady stát. Jde především o to, ukázat občanům, že takové sklady budovat lze. Zatím totiž mezi lidmi převažuje názor, který občané mají především od odpůrců jaderné energetiky a který říká, že nevíme, co dál. Jak říkal Neruda, nevíme „kam s ním“. Jak to tedy je? Postavit hlubinné úložiště je především problém peněz a času. Peníze se šetří na tzv. „jaderný účet“ a šetří je tam JE Dukovany i Temelín. Sklad má v dnešních cenách stát cca 55 miliard Kč a obě elektrárny, pokud budou v provozu minimálně 30 let tuto částku ušetří. Dukovany mají dnes už povolení k provozu na 40 let, Temelín s velkou pravděpodobností bude v provozu též minimálně tak dlouho. Problém času je ten, že se musí velmi pečlivě vybrat místo, kde je velký a neporušený žulový masiv a tam sklad vybudovat. Zásadním hlediskem pro dosavadní ukládání vyhořelého paliva v meziskladech, tedy v takových o kterém se bavíme, je další možné využití použitého paliva. V současných reaktorech využíváme energii z uranu pouze ze 4 %! Přitom dnes už se ve světě staví reaktory, které umí využít totéž palivo pětkrát více! Provoz takových reaktorů je však zatím drahý. Ale: v polovině tohoto století už nebude ropa, bude docházet plyn. V České republice bude ještě těžitelné uhlí, ale jen za tu cenu, že zbouráme další vesnice okolo dolů. Jinými slovy, za třicet, padesát let budeme možná velmi rádi za to, že máme v meziskladech palivo, které dokážeme ještě využít a to několikrát víc, než při prvním použití. V polovině století sice budeme využívat v daleko větší míře obnovitelné zdroje. Ty však mají své hranice a i optimistický odhad je pro rok 2050 asi 20% výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Zbylých 80% musíme získat jinde. Přitom spotřeba elektrické energie bude pravděpodobně v polovině století víc jak dvojnásobná ve srovnání s dneškem. Nebude tu jezdit ani jedno auto na benzín. Jen na plyn, elektřinu, nebo vodík. A to znamená postavit další elektrárny. Ale abych se vrátil na začátek - až se kontejnery s vyhořelým palivem převezou do trvalého úložiště, provede se v prázdném meziskladu důkladné proměření na radioaktivitu, případně dekontaminace a sklad se zbourá. Vždyť to není nic jiného, než bytelně postavená hala. Daleko složitější bude likvidace elektrárny. A především reaktoru. Na to budou muset být speciální manipulátory, které reaktor rozřežou, naloží do speciálních kontejnerů a ty potom opět přijdou do trvalého úložiště. Francouzi už mají technologicky zvládnuté.

4) „Z dokumentace podle p. Kuchtové dále nevyplývá, v jakém typu kontejneru bude palivo skladováno po roce 2012“ - jak jsem již uvedl na začátku, pro mezisklad vyhořelého paliva v Dukovanech byl SÚJB schválen kontejner typu B(U)F/S. Podmínkám pro tento typ odpovídá kontejner Castor a tento kontejner bude do skladu dodáván od výrobní firmy do roku 2012. Odpůrci mají problém s tím, do jakých kontejnerů bude palivo ukládáno po roce 2012. Odpověď je velmi jednoduchá: do kontejneru typu B(U)F/S. Protože ten svými parametry vyhovuje natolik, že byl SÚJB schválen. Jestli se ale bude jmenovat Castor, Faktor, nebo Kantor, je úplně jedno. Castor se třeba už nebude vyrábět, nebo bude, ale na trhu se objeví lepší a levnější kontejner s jiným názvem. Je to stejné, jako kdyby nějaká firma dostala od dozorného úřadu pokyn, že bude jako služební vozy nakupovat auta s benzínovým motorem do obsahu 1,5 litru, s předepínacími pásy, airbagy, předními kotoučovými brzdami atd. a ona se rozhodla, že pro příští tři roky to budou Fabie. A já bych tu firmu teď nutil, aby mě zaručila, že ty Fabie bude kupovat pořád. Vůbec nemusí! Nesmí ale kupovat auta bez airbagů, nebo bez kotoučových brzd. To je to podstatné. V případě kontejnerů pro mezisklady nad vybíraným typem vždy bude držet dohled SÚJB. A SÚJB tu bude do té doby, dokud budou v této zemi nějaké radioaktivní zářiče. Tedy hodně dlouho. A jestli vybíraný kontejner vydrží pád letadla a půl hodiny v ohnivém pekle, aniž by se roztěsnil, co záleží na tom, jak se jmenuje a kdo ho vyrábí?

Vážená redakce, dalo by se tu rozebrat mnoho dalších připomínek odpůrců jaderné energetiky proti meziskladům i proti jaderným elektrárnám. Většinou bychom došli k tomu, že na tom je „něco pravdy“. Ale téměř vždy to není pravda celá.

Jaderná energetika má své problémy a není tím nejlepším, co nás mohlo potkat. Dnes však zatím nemáme nic lepšího. Pro někoho bohudík, pro jiného bohužel.

Jiří Tyc

Vložit komentář





POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

STATISTIKY

Počet článků: 91
Počet autorů: 8
Celkem návštěv: 62175
Dnešní návštěvy: 84
Počet fotografií: 29

VYHLEDÁVÁNÍ


PARTNEŘI


Hejl Servis

UJV


© 2018 JIHOČEŠTÍ TAŤKOVÉ