Facebook Email

Prasklina na lopatce není přece (24. 3. 2004)

Minulý týden se objevil v celostátně-regionálním deníku článek s názvem „Temelínská turbína má trhliny“. Hned první věta článku zněla „Problémy Jaderné elektrárny Temelín neberou konce“. Tak uvedla svoje dílo redaktorka listu.

Bylo mi z celého jejího článku smutno. Neodrážel totiž skutečnost, jen se tvářil, že "objektivně informuje". Pravdivé bylo na článku v podstatě jen to, že se nějaké trhliny skutečně našly. Nikoliv však ve svarech a nikoliv takové, aby ohrožovaly provozuschopnost turbíny. Příslušný rotor byl vyměněn a blok se připravuje po výměně paliva opět do provozu.

Mimo to je poruchovost Temelínské elektrárny v tomto roce téměř desetkrát nižší, než poruchovost jaderných elektráren provozovaných v zemích EU. Mělo by se tedy vlastně psát o jiných elektrárnách, než o té Temelínské. To však paní redaktorce nevadí.

Tvrzení paní redaktorky Adámkové s chutí zopakovala rakouská média. Zazněly nové útoky na Temelín, nové požadavky na jeho odstavení.

Hned druhý den se o účinku napsaných polopravd přesvědčil vedoucí druhého bloku na Temelíně, kolega Václav Havlíček. Na elektrárnu totiž přijela celá jedna třída z lineckého gymnázia, s níž jsme se setkali už v lednu na besedě o jaderné elektrárně a jaderné energetice v hornorakouské metropoli. Studenti se pod dojmem článku ptali na podrobnosti a kolega jim vše vysvětlil. A na fotografii jim ukázal místo, kde k prasklině došlo.

"Slyšela jsem, že to byl prasklý svár..." podotkla fyzikářka Monika Stevensonová, která cestu do jižních Čech iniciovala.

Nebyl to prasklý svár. Informace o prasklém svaru byla jen jednou ze zmatečných informací, které se ve zmíněném článku objevily. Lopatky totiž nejsou k rotoru přivařeny.

Odborníci vědí, jak uchycení lopatek vypadá. Po exkurzi rakouských studentů na Temelíně to vědí i oni. 24 mladých Rakušanů a jejich dvě učitelky. Z Temelína si také odnesli poučení, že nemohou věřit všemu, co se v tisku objeví.

Milióny rakouských a českých čtenářů a posluchačů však už neměli takové štěstí, aby se dozvěděli pravdu…

Ve zmíněném článku se objevila kromě informace o trhlině ve svaru i informace o havarijním stavu na Temelíně. Nikdo z Temelínských však o takovém stavu neví. Nebyl totiž…

V článku také paní Kuchtová ze sdružení Jihočeské matky doložila, že jde pravděpodobně o nekvalitní svary. Jak bylo již výše uvedeno, svary v těch místech vůbec nejsou. Otázka je, proč se vůbec na takovou věc redaktorka Adámková ptala bývalé učitelky Kuchtové. Proč se raději nezeptala někoho, kdo se turbinami zabývá?

V článku najdeme informaci, že kvůli prasklinám museli být z dovolené staženi jeřábníci a svářeči. Proč jeřábníci, když na transport rotoru stačí jeden a ten tam byl? Proč svářeči, když trhliny nebyly ve svarech?

Otazníků by bylo daleko víc. Za všechny ale uvedu už jen jeden. Můj největší otazník je za větou: Proč byl vlastně takový článek plný polopravd a nepřesností napsán? Odpověď zná nejspíš pouze autorka článku.

Vím, že média potřebují zajímavé informace – prý se jim v redakční hantýrce říká "boucháky" a jsou velice žádané. Vím také, že negativní informace se prodávají – rozumějte mi správně: dostanou do novin – snáze. Je-li tedy Jaderná elektrárna Temelín pro média negativním symbolem, těžko lze podle jejich představ získat čtenáře či posluchače dobrou zprávou o ní. Pravdivost, objektivnost informace tu tedy jde stranou.

Představme si, že by se temelínská turbína provozovala tak neodborně a nezodpovědně, že by se celý vysokotlaký díl zničil. Dovedu si představit palcové titulky v tisku, vyjádření nepřátel atomu, že elektrárnu je třeba zavřít apod. Hypotetický příklad.

Před dvěma roky však došlo ke zničení vysokotlakého rotoru na uhelné elektrárně v Mělníce. Díl musel být vyměněn a kvůli této poruše přišel dokonce o místo tamní ředitel. Kdo z nás si však na to pamatuje? Asi nikdo. Média tomu nevěnovaly příliš pozornosti a navíc tato porucha nesouvisela s bezpečností elektrárny.

Ani na Temelíně by porucha turbíny nesouvisela s bezpečností. Ani s tou jadernou. Rozdíl mezi atomovou a klasickou elektrárnou tkví totiž v postatě pouze ve zdroji tepla. Zbytek okruhu, na jehož konci je vyrobená elektrická energie je v podstatě stejný. Porucha turbíny na Jaderné elektrárně by byla laicky řečeno to samé, jako porucha převodovky u auta.

To ostatně velmi dobře ví více než 50 tisíc českých a moravských školáků ve věku od patnácti do devatenácti let, se kterými se my, kolegové z Dukovan a pedagogové z pražské techniky setkáváme bezmála čtyři roky při besedách o jaderné energetice. Slyšela o tom také půldruhá tisícovka gymnazistů v Rakousku a Bavorsku, k nimž jezdíme na obdobné debaty přesně tři roky. Tato setkání jsou časově náročná, ale ukazuje se, že také zřejmě ještě dlouhá léta budou nezbytná.

Bude to nutné minimálně do té doby, dokud budou vycházet v tisku články, které jdou pouze po senzaci a to ještě za cenu šíření polopravd a nesmyslů.

Jiří Tyc

Vložit komentář





POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

STATISTIKY

Počet článků: 91
Počet autorů: 8
Celkem návštěv: 62158
Dnešní návštěvy: 67
Počet fotografií: 29

VYHLEDÁVÁNÍ


PARTNEŘI


Hejl Servis

UJV


© 2018 JIHOČEŠTÍ TAŤKOVÉ