Facebook Email

Temelín: Co když to bouchne?! (28. 5. 2001)

Toto bývá nejčastější otázka, kterou dostávám. Je to otázka celkem logická. Lidé mají v paměti to, co způsobily v Japonsku výbuchy dvou atomových bomb na konci druhé světové války. Mají také v paměti letecké záběry 4. černobylského bloku, z kterého po obrovském výbuchu a požáru uniklo do vzduchu několik tun radioaktivního materiálu. Celkem logicky se tedy ptají: Je atomová energie z Hirošimy a Nagasaki stejná, jakou mám za barákem na Temelíně? Může se tam stát totéž, co na Černobylu? A když ne, může to tam vůbec nějak bouchnout? A co se tam vlastně může stát? Státní úřad pro jadernou bezpečnost tvrdí, že Temelín je bezpečný. Co to ale znamená? Je bezpečné moderní auto, v kterém se zabije byť jen jeden člověk? Nebo je nebezpečné? A lidi se přitom  o to zajímají. Ne že ne! Jde jen o to, aby takové vysvětlení nebylo suché a plné čísel, aby člověk vůbec dočetl do konce. Otázek je mnoho. A málokdo dokáže obyčejnému člověku (kterému bývá někdy i naznačeno, že tomu nerozumí) vysvětlit jak se říká „po lopatě“, jak to vlastně je. Není to tak dávno, co přišla v Českých Budějovicích domů ze školy sedmiletá holčička a vyprávěla doma mamince, že paní učitelka povídala, že až vybouchne Temelín, tak se všichni vypaříme. To byl pro mě impuls k tomu, abych sedl a něco napsal. Snad to bude srozumitelné.

Začněme tím bouchnutím. Princip jaderné pumy spočívá v podstatě v tom, že se k sobě přirazí dva kusy uranu nebo plutonia. Jednotlivé kusy nemohou vyvolat štěpnou reakci. Jsou takzvaně podkritické. Jeden podkritický + druhý podkritický ale dohromady tvoří už něco nadkritického. Nastartuje se štěpná reakce a dojde během krátké doby k uvolnění obrovského množství energie. Teplota řádově miliony stupňů a obrovská tlaková vlna, která rozmetá vše v okolí několika kilometrů. To je jaderná puma!

V temelínském reaktoru je také uran, postupně se tam během provozu tvoří i plutonium. Ale je tam jiná kvalita uranu a navíc ho není možné nějak zhustit nebo „přirazit“ k sobě. Malé tabletky paliva, tzv. pelety, které vypadají v podstatě jako malé válečky magnetu jsou uloženy v kovových proutcích. Celkem 312 proutků tvoří palivový soubor, poloha proutků v souboru je dána pevnou mřížkou. Ani palivové soubory nejsou naskládány v reaktoru jen tak, jak nás napadne. Opět mají svoje pevné místo. Tvoří takzvanou aktivní zónu. Je to v podstatě válec o průměru přibližně tři metry a výšce tři a půl metru, ve kterém je uloženo celkem 163 těchto palivových souborů. Technicky ani fyzikálně prostě v jaderném reaktoru nelze dosáhnout téhož, jako při výbuchu atomové bomby. Řeknete si: už nás tu zase někdo „houpe“. Vždyť Černobyl vybouchnul! Ano, to je pravda. Byly tam docela dva výbuchy. Ale nikoliv jaderné! První výbuch byla vlastně prudká expanze páry. Byla tak silná, že nadzvedla tisíc tun těžkou betonovou desku, která reaktor překrývala. Druhý výbuch byl s největší pravděpodobností výbuchem vodíku. Při něm došlo k zapálení grafitu, který je jednou ze součástí u černobylského typu reaktoru. Obrovské plameny a hořící grafit s teplotou až 5000 st.C, to bylo peklo, které zapříčinilo, že sloup radioaktivního materiálu stoupal až do výšky 1500 metrů. A odtud ho vítr roznesl do Evropy. Obrovská tragédie. Ale nikoliv díky jadernému výbuchu. Ani černobylský reaktor nemůže fungovat jako jaderná puma.

Na Temelíně není v reaktoru žádný grafit, nemá tam tedy co hořet. Další velký rozdíl je v chování reaktoru při změnách výkonu. Říká se tomu teplotní zpětná vazba. Ne nebojte se! Žádná věda! Naprosto laicky. Jedete autem po dálnici a máte auto s motorem typu Temelín. Chcete zvýšit rychlost a tak trochu víc šlápnete na plyn. Zvýšíte malinko rychlost, ale zároveň Vám někdo jakoby šlápne na brzdu Auto pojede o něco vyšší, ale stabilní rychlostí. A teď jak to bude s autem, kde byste měli pod kapotou černobylský motor? Chcete přidat rychlost, šlápnete trochu víc na plyn a jako by Vám někdo ještě více tu nohu na plynu přišlápl. Rychlost se stále zvyšuje a zvětšuje se i zrychlení! Musíte okamžitě šlapat na brzdu. Těžká věc, že?

Pokud dojde k prasknutí potrubí a vylije se z reaktoru chladící voda, opět je zajímavé srovnání. U černobylského reaktoru začne výkon stoupat, u temelínského reaktoru se výkon sníží na nulu. Opět tedy nemá co bouchnout. Mohl by se v takovém případě tvořit ze zbytků vody vodík. To je pravda. Ale na to jsou zase na Temelíně speciální systémy, které vědí, co s vodíkem udělat, aby nemohl bouchnout. Spojí ho zpátky se vzduchem a udělají z něho vodu.

Těch rozdílů je ještě více. Kromě toho základního, co jsem Vám teď popsal, to je mnoho dalších změn, vylepšení a vůbec zcela jiné technické úrovně i filozofie projektu. Opět úplně laicky: Podívejte se pod kapotu Škody 105 a pod kapotu Fabie. Potom pochopíte rozdíl mezi černobylským a temelínským reaktorem. Obě auta, o kterých mluvím, mají motor a jsou schopny Vás někam dovést. Ovšem jak rychle, jak bezpečně, s jakým komfortem, spotřebou a vlivem na životní prostředí, to už je nebe a dudy.

Co se tedy na Temelíně může stát? Už víme, že ne to, co při výbuchu jaderné pumy a už také víme, že ne to, co se stalo v Černobylu. A to ani v případě, že by se všichni operátoři najednou zbláznili a chtěli udělat druhý Černobyl. Žádné zařízení na světě není absolutně bezpečné. Jaderné elektrárny ale jsou v tomto směru zabezpečené mnohem lépe, než jiná průmyslová zařízení. Současná spolehlivost moderních elektráren je taková, že k většímu úniku radioaktivity, ale s nesrovnatelně menším dosahem následků, než  tomu bylo na Černobylu, může dojít jednou za milión až deset miliónů let. U nejlepších elektráren japonských je to až jednou za 100 miliónů let. A co tedy Temelín? Ten patří k tomu lepšímu, co na světě je. To je také jeden z důvodů, proč Státní úřad pro jadernou bezpečnost tvrdí, že Temelín je bezpečný. A teď mi zase někdo může říct: No jo, ale co ta turbína? Temelín je sice bezpečný, ale nevydělává! Ano, je to pravda. Temelín je bezpečný, ale turbína se brání a brání. Popsat ale situaci okolo ní je na celý nový článek. Určitě ho napíšu.

Na závěr tohoto povídání jedna podstatná věc. Není žádný důvod k tomu, aby učitelky ve škole strašily sedmileté holčičky z toho, o čem jsem se zmínil na začátku. Pokud jim budou denně vtloukat do hlavy, že před vstupem do vozovky se musejí pořádně rozhlédnout, udělají to, co je mnohem důležitější.

Jiří Tyc

Vložit komentář





POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

STATISTIKY

Počet článků: 91
Počet autorů: 8
Celkem návštěv: 62119
Dnešní návštěvy: 28
Počet fotografií: 29

VYHLEDÁVÁNÍ


PARTNEŘI


Hejl Servis

UJV


© 2018 JIHOČEŠTÍ TAŤKOVÉ