Česky English
Facebook Email

Už nejsou argumenty, jak bývaly

Když jsme začali jezdit na besedy se studenty v roce 1999, padla pravidelně jako první otázka ohledně jaderné energetiky „Co když to bouchne?“. Logicky. Nebylo až tak dlouho po Černobylu, a navíc se v té době objevovalo hodně argumentů od protijaderných aktivistů, kteří srovnávali technologii na Temelíně s technologií černobylskou.

O nějakých deset let později byl nejčastější dotaz „Kam s ním?“. Míněno použité palivo. V té době byl totiž Temelín už v normálním provozu, katastrofy se nekonaly a nejvíc se psalo o tom, že „není vyřešeno konečné ukládání radioaktivního odpadu, a tudíž je další provozování jaderných elektráren nezodpovědné“.

Dnes dostavují Finové první konečné úložiště na světě a už to není takový strašák. Takže argumenty proti jaderným elektrárnám se opět mění. V posledních letech je nejčastějším argumentem proti jádru vysoká cena za nové bloky.

Protože se intenzivně zabývám energetikou již víc než dvacet let, jsou pro mne zajímavé změny.

Například Greenpeace vystupovali v době výstavby Temelína velmi agresivně, jednou dokonce pronikli do areálu elektrárny a na chladící věž pověsili obrovský transparent, s nápisem „ČSSRnobyl“. To bylo krátce po začátku výstavby.

V roce 2015 jsem byl několikrát na pivu s vrcholným manažerem Greenpeace a docela jsme si rozuměli. Shodli jsme se, že největším problémem české energetiky je hnědé uhlí. Z hlediska exhalací, z hlediska dopadu na zdraví. Zmíněný nejmenovaný aktivista mi tehdy řekl, že ho jádro ani tak moc nebolí, ale že to mají ve stanovách a musí tedy „bojovat“. Říkal jsem mu, ať si ty stanovy tedy přepíší. Neuspěl jsem.

Ale když srovnáte argumenty Greenpeace před dvaceti lety a dnes, je to velký rozdíl.

Podobně se mění argumenty Jihočeských matek. Velmi dobře si také vzpomínám na spoustu argumentů, které měly za cíl vzbudit strach. Byl to cílený útok na „spodní základnu“ Maslowovy pyramidy. Samozřejmě. Když chcete něčeho dosáhnout a nemáte logické argumenty, musíte to vzít přes city a přes „ohrožení života“.

Ta změna „boje“ proti jádru je snad proto, že největším strašákem posledních let jsou klimatické změny a zde jaderná energetika spíš pomáhá, než škodí. A nakonec i symbol dnešního boje za světové klima – slečna Greta – naznačuje, že jí jádro nevadí.

V prosinci se mi dostal do ruky zpravodaj ZTUHA, který vydávají Jihočeské matky a nevěřil jsem vlastním očím, jak se boj proti „černobylské nebezpečné technologii“ mění v argumenty takřka vlažné.

Nejde jinak, část ze zpravodaje musím citovat.

Název článku je „Jaderná energetika v čase globální změny klimatu“.

První část přináší informace z konference Nuclear Energy Conference 2020.

Druhá část je tím argumentem, proč bychom neměli nové jaderné bloky budovat.

Cituji:

„Jaderné elektrárny jsou často zmiňovány jako nástroj ke zmírnění klimatických změn, a to kvůli nízkým emisím skleníkových plynů.

Na druhou stranu jsou ale závislé na vodních zdrojích potřebných k chlazení a na ty mají klimatické změny negativní dopad. U našich elektráren se používá voda z Vltavy a Jihlavy, přičemž stabilní průtok a optimální teplota jsou předpokladem efektivního fungování elektrárny.

Lze předpokládat, že vlivem změny klimatu bude průtok vody v řekách kolísat. Budou období záplav střídaných nedostatkem vody. Zejména v létě, vlivem vysokých teplot, které zvýší odpar a teplotu v tocích, to může být pro fungování jaderných elektráren problém. Měli bychom více uvažovat nad tím, jak se klimatickým změnám přizpůsobit, nikoliv s nimi bojovat prostředky, které se mohou nakonec ukázat jako neefektivní a jdoucí sami proti sobě.“

Konec citátu.

Ti z Vás, kteří si pamatují úderné strašení před dvaceti lety, možná budou kroutit hlavou stejně jako já. Na druhou stranu, je to k věci. A velký pokrok od dob, kdy Jihočeské matky například strašily, že „nad Temelínem se bude snižovat počet slunečných dní s tendencí jejich úplného zániku“.

Pojďme si nyní na výše uvedené argumenty podívat.

Jejich argument, že se v létě snižuje průtok v řekách je správný a je zde oprávněná obava. Ne u Vltavy, u Jihlavy to ale platí. Dlouhodobý letní průtok v Jihlavě je důležitým parametrem pro velikost nových bloků. Argumenty se mění, ale mluví se o nějakých maximálně instalovaných 2400 MW.

Argument, že negativně ovlivňuje provoz v létě vyšší teplota vody je chybný. Vypadá to, že na zmíněné konferenci někdo mluvil o francouzských jaderkách, které jsou chlazeny průtočně.

Ani Temelín, ani Dukovany nejsou chlazeny průtočně, ale odváděním skupenského tepla v chladících věžích. Voda z řek slouží pouze pro doplnění odparu, úletu a odluhů a je celkem jedno, jestli má teplotu 10, nebo 25 st. C.

Lichý je i argument se záplavami.

Na Temelíně jsme zažili problematické dny v srpnu 2002, kdy neustále pršelo a měli jsme problém dostat na elektrárnu nové posádky provozních pracovníků, protože silnice mezi Českými Budějicemi a Hlubokou nad Vltavou byla pod vodou. Most v Týně nad Vltavou byl kvůli vysoké hladině neprůjezdný a stejně tak se nesmělo jezdit přes hráz Hněvkovické přehrady. Autobusy z Týna tak jely místo 7 km, víc jak 50 km a přejížděly Vltavu přes Podolský most.

Sloužil jsem tehdy jako směnový inženýr a byla to makačka. Kromě provozu bloků a logistiky ohledně střídání směn jsme ještě zajišťovali půjčení jednoho našeho mobilního generátoru včetně obsluhy pro budějovickou nemocnici. Náš strojník tam tehdy byl nepřetržitě dva dny a dával pozor, aby nemocnice „nezhasla“.

Nebyl to ale problém záplav, co by zastavilo elektrárnu. I silně znečištěnou vodu umíme vyčistit čířením a děje se tak pravidelně při velkých deštích.

Jinak průtok v řece Vltavě nebude mít vliv ani při plném výkonu Temelína, který by mohl při čtyřech blocích být i 5 000 MW. Tedy doufejme, že jednou bude.

Elektrárny chlazené průtočně s teplotou vody problém mají. Například právě v již zmíněné Francii jaderné bloky snižují výkon v posledních letech pravidelně.

V Čechách nás tohle ale trápit nemusí.

Když jsme u toho, klimatické změny a s tím nedostatek vody v řekách, tání ledovců atd., to bude v příštích letech velký problém Rakouska. To má cca 70 % elektrické energie vyrobené „z vody“ a bude muset problém řešit.

Ale vraťme se do Čech a zkusme tedy vyslyšet varování Jihočeských matek a nové jaderné bloky nestavět.

Co se stane? No vzhledem k tomu, že cca v roce 2038 v Čechách skončí doba uhelná a OZE nebudou ani náhodou stačit jako náhrada, bude třeba postavit a uvést do provozu až několik tisíc megawattů instalovaného výkonu v plynových elektrárnách, které budeme muset chladit pomocí chladících věží.

Takže buď postavíme nové jaderné bloky s výrazně nižší uhlíkovou stopou a tím pomůžeme omezit klimatické změny, nebo postavíme několik velkých plynových elektráren, které budou stejně potřebovat pro chlazení vodu z řek, ale budou mít výrazně vyšší produkci CO2.

V poslední době se čím dál víc mluví o tom, že když to vezmeme z hlediska celosvětového, emise u plynu se započítáním emisí při těžbě a dopravě plynu (netěsné potrubí) do elektráren se téměř blíží emisím uhelné elektrárny postavené blízko dolu. Takže globálně vzato, plynová elektrárna moc klimatickým změnám nepomůže.

Nemůže se spíš toto plynové řešení ve spojené s vodou v řekách „ukázat jako neefektivní a jdoucí proti sobě“?

A to nemluvím o nebezpečné závislosti na dodavateli plynu, což u jaderek odpadá.

Jiří Tyc

Insert a comment







© 2021 Fathers of clean energy