Česky English
Facebook Email

Kam s radioaktivním odpadem?

Nadpis článku může tak trochu připomínat Nerudovo Kam s ním.

Musíme si ale přiznat, že řešení uložení radioaktivních odpadů je mnohem složitější než postarat se o slamník.

Když píšu o radioaktivních odpadech, mám na mysli použité jaderné palivo, prohlášené za odpad. Dokud totiž použité palivo neprohlásíme za odpad, pořád je to surovina, která se dá přepracovat a znovu použít. Například jako tzv. MOX palivo.

Když se píše o trvalém uložení radioaktivních odpadů, často jsem slýchával názory, že tohle přece my jako lidi udělat neumíme.

Nejčastější argument byl, že nikde na světě není tento problém vyřešen.

Rozuměj – nikde na světě není postaveno trvalé úložiště.

Když lidem, kteří toto tvrdí ukážete fotky z budovaného úložiště ve Finsku, budou Vám tvrdit toto:
„Před pěti tisíci roky Egypťané postavili pyramidy a vy chcete postavit funkční trvalé úložiště na 100 tisíc let? Nesmysl.“

Co na to odpovědět?

Moje odpověď je, že odborné věci se mají nechat odborníkům.

Přišel na to i Jan Werich, když se v pohádce jako král snažil udělat lívance.

Nepřišel na to například jeden německý poslanec, který jednomu odborníkovi na elektřinu vysvětloval, jaká bude krásná energetika plná fotovoltaických a větrných elektráren. Ten odborník poslanci oponoval, že to nepůjde, protože jsou proti tomu Kirchhoffovy zákony.

Zákonodárce mu na to odpověděl: „To nevadí, tyhle zákony přehlasujeme.“

Jsem přesvědčen, že pokud jde o trvalé úložiště, i zde je dobré poradit se s odborníkem – geologem, stavařem, technikem, odborníkem na materiály atd.

A když se trochu podíváte na geologii, tak zjistíte, že například úložiště ve Finsku v lokalitě Onkalo je budováno několik stovek metrů hluboko v hornině, která je stará 500 milionů let.

Ne všude po světě tomu tak bude, někde budou trvalá úložiště v horninách mladších.

Buďme tedy konzervativní a nemluvme o prekambriu.

Já osobně studentům na besedách říkám, že my jako lidé určitě neumíme vybudovat úložiště, které vydrží sto tisíc let, ale umíme naše radioaktivní odpady poslat do druhohor.

A jestliže mohou být druhohorní horniny stabilní miliony let, proč by neměly být stabilní dalších cca 100 tisíc let?

Je jasné, že v lokalitě, kde se buduje trvalé úložiště nesmí být spodní voda. Ta dokáže časem roztěsnit i ten nejlepší kontejner.

Spodní voda je taky důvodem, proč se některé lokality v minulosti vyřadily ze sledování.

Doba uložení radioaktivních odpadů by šla výrazně zkrátit použitím transmutačních reaktorů, to je ale hudba budoucnosti.

Z hlediska výstavby trvalého úložiště je zajímavé, že cca před dvaceti lety si nechalo brněnské ekologické hnutí Duha zpracovat studii, zda je dobré nyní úložiště budovat. Závěr byl zajímavý, ale logický. Studie nedoporučuje trvalé úložiště budovat proto, že zabetonováním použitého paliva v kanálech hluboko pod zemí rozhodneme za naše budoucí generace o tom, že tuto surovinu již nikdy nebude možno využít.

My totiž v dnešních typech reaktorů, jako máme na Dukovanech, nebo na Temelíně dokážeme z jaderného paliva využít pouze 4 % energie. Ale naší vnuci a pravnuci pravděpodobně budou mít možnosti, jak palivo využít daleko víc, než to umíme dnes.

My umíme už dnes palivo využít lépe, v tzv. rychlých reaktorech. Těch ale moc není. Francouzský Superphenix je již léta odstaven a větší reaktory tohoto typu využívá v podstatě jen Rusko na Bělojarské jaderné elektrárně.

V České republice se místo pro trvalé úložiště stále hledá. Bude to chtít ještě hodně času pro nalezení vhodné lokality a taky bude složité se dohodnout s lidmi, kteří tam žijí, za jakých podmínek budou s výstavbou souhlasit.

U nás je rozdílná situace oproti Finsku a Švédsku, kde spolu jednotlivé obce soutěžily, kdo výstavbu „vyhraje“.

Rozdíl je v tom, že seveřani věří odborníkům a když jim oni řeknou, že není, čeho se bát, tak tomu věří a výstavba úložiště v jejich blízkosti je tak pro ně dodatečným příjmem peněz.

Jinak zatím stále platí to, že si každý stát musí postavit své úložiště sám. Před několika lety jsem měl názor, že by bylo lepší se v Evropě domluvit a vybudovat jedno velké úložiště. A myslel jsem si, že by vhodnou lokalitou bylo nějaké místo v Rusku. Dnes ale vidím, co by to bylo za problém.

Tolik tedy dnešní úvaha nad ukládáním radioaktivních odpadů v budoucnosti. Sami vidíte, že to je opravdu složitější než likvidace starého slamníku.

Na závěr snad jen připomínka, že dát na odborníka je velmi dobrá věc, ale musí to být odborník v daném oboru.

Nedávno se vyjadřoval jeden právník jménem Jindřich Rajchl k tomu, že bez Ruska nejsme schopni zajistit údržbu a provoz českých jaderných elektráren. Četl jsem jeho argumenty a žasl jsem.

Já jako jaderník bych se tedy rozhodně nepletl do právních sporů. Ale každý jsme nějaký.

Mimochodem, v době před 500 miliony let byla průměrná teplota na Zemi cca 20 °C.

Dnes máme průměrnou teplotu cca 15,5 °C.

Když se tedy budete ptát geologa, co říká na klimatické změny a oteplování Země, řekne Vám, že z hlediska geologického je stále doba ledová.

Je třeba, ptát se správně a správných lidí.

Jiří Tyc

Comments

Jindra (22. 12. 2022 18:56) - reagovat
"Jinak zatím stále platí to, že si každý stát musí postavit své úložiště sám." Přesně na to jsem se ptal a dostal právě opačnou odpověď: není pravda, že je nutno ponechat si vyhořelé palivo ve vlastní zemi. Bylo to na přednášce paní Drábové, v rámci pravidelných přednášek ASI v Praze na Fakultě strojní. Odpověděla zcela jasně, i když jakoby s bolením břicha, že "jaderný odpad" je možno vyvézt.
Kromě toho si vzpomínám, že tak před dvaceti, třiceti lety, Japonci v Evropě takový odpad nakoupili a odvezli si ho lodí do Japonska. Greenpeace tenkrát veledůležitě loď až do cíle sledovali, ale dělat proti tomu nemohli nic.
JP.

Jiří Tyc (23. 12. 2022 18:51) - reagovat
Jindřichu, děkuji Vám za upozornění!
Opravdu to není tak, že každý stát produkující vyhořelé palivo musí mít své hlubinné úložiště. Je to tak, že se každý stát, produkující vyhořelé palivo prohlášené za vysoce radioaktivní odpad MUSÍ o tyto odpady postarat. Ale může se i domluvit s jiným státem, že tam své radioaktivní odpady uloží. Mluví o tom SMĚRNICE RADY 2011/70/EURATOM ze dne 19. července 2011.
Pokud jde o Váši informaci, že Japonsko nakupovalo vysoce radioaktivní odpad v Evropě a odváželo si ho domů, tak toto bylo jinak.
Japonsko si do roku 1998 nechávalo přepracovávat v Evropě (Velká Británie a Francie) použité palivo. To spočívá v tom, že se použité palivo složitým procesem přepracuje na MOX palivo (směs oxidů uranu a plutonia) a toto se opět použije v reaktorech. V současné době Japonsko používá MOX palivo ve čtyřech reaktorech.
Při přepracování se od uranu a plutonia díky rozdílné hmotnosti oddělí štěpné produkty, které se zalijí do skla (tzv. vitrifikace). Tyto „skleněné tyče“ se ukládaly do nerezových obalů a na lodích se vozily zpět do Japonska.
Není tedy pravda, že by Japonci kupovali vysoce radioaktivní odpad v Evropě a ukládali si ho doma. Vozili si z Evropy SVŮJ odpad, který vznikl po přepracování JEJICH paliva.
V současné době se v Japonsku dokončuje přepracovací závod, ve kterém budou následně vyrábět MOX palivo z použitého paliva, které produkovali od roku 1999.
Vzhledem k tomu, že byl z Evropy převážen vitrifikovaný odpad, tedy skleněné tyče, a to ještě v nerezových pouzdrech, těžko s tím mohlo hnutí Greenpeace něco udělat. Vše bylo dle schváleného plánu a podle mezinárodních dohod.
Pokud byste potřeboval víc podrobností k převozům skleněných tyčí do Japonska, internet je toho plný.
Mě připadá zajímavé, že Greenpeace nejezdili vedle té lodi také opačným směrem. To byla ta loď naložena použitým palivem.
Tolik odpověď na Váš komentář Jindřichu.
A na závěr prosba. Kdybyste se dozvěděl o tom, že by chtěla nějaká země produkující vysoce radioaktivní odpad z použitého paliva ukládat toto v trvalém úložišti jinde než „doma“, dejte mi prosím vědět.
Hezké svátky Vám přeji.

Jindra (1. 1. 2023 12:48) - reagovat
K tomu Rajchlovi a jeho tvrzení, že nejsme schopni provozovat naše reaktory bez ruské pomoci: Jsme tedy schopni bez Rusů naše reaktory trvale provozovat?
Pak je tu ten termín 100000 let. Podle mne je to naprostý nonsens, který se hodí maximálně těm, kteří z toho chtějí žít - vědecky se vyžívat. Nikdo neví, co bude za 100000 let. Proč by se horniny prekambria, jejich uskupení, nemohly právě teď začít měnit? Životnost úložiště 100 let bohatě postačí. Do té doby už se bude vědět, jak oněch 96% energie využít. Pokud ne, budou mít problém naši potomci. To také není nic nového a bujujem s tím i my, za naše předky.
Jinak stačí porovnat co se vědělo o radioaktivitě a jádru obecně v roce 1950 a dnes a z toho odvodit, co se bude, pravděpodobně, vědět v letech kolem 2120.

Jiří Tyc (1. 1. 2023 19:35) - reagovat
Reaction on Jindra (1. 1. 2023 12:48): Jindřichu, děkuji Vám za komentář.
K Vaší otázce ohledně provozuschopnosti našich jaderných elektráren, je odpověď ANO. Dokážeme jak Dukovany, tak Temelín dlouhodobě provozovat bez Rusů a jejich technologií.
Dále mi dovolte pár poznámek k tomu, co píšete ohledně radioaktivity.
Těch 100 000 let není nonsens, ale je to doba, po kterou je třeba uložit vysoce radioaktivní odpady, v našem případě štěpné produkty vznikající při štěpení uranu, aby jejich radioaktivita klesla na úroveň normy pro uvolnění do životního prostředí.
Jsem spolu s Vámi přesvědčen, že naši potomci najdou způsoby, jak lépe využít energii uloženou v uranu 235. O to tady ale nejde. My především potřebujeme uložit štěpné produkty, které tu budou "svítit" stovky let až desetitisíce let. Podívejte se prosím na strukturu štěpných produktů, na internetu je dost odkazů. Podívejte se, jaké jsou poločasy rozpadů jednotlivých štěpných produktů a též byste měl dojít k době cca sto tisíc let.
O možnosti zkrácení doby uložení vysoce radioaktivních produktů jsem se v článku zmínil. Jde o tzv. transmutační reaktory. Také jsem tam ale uvedl, že jde o "hudbu budoucnosti".
K potřebné délce provozuschopnosti trvalého úložiště 100 let, nebo k Vašemu odvození, co budeme vědět o radioaktivitě v roce 2120 se vyjadřovat nebudu. Je to Váš názor a máte na něj právo.
Za mou osobu mohu jen napsat, že když mi bylo dvacet let, vůbec jsem netušil, že budu mít v šedesáti letech v ruce neustále takovou krabičku, s kterou se dovolám do celého světa, ze které vyčtu co se děje ve světě včetně počasí a dalších věcí.
A je pro mne nemožné, abych tu napsal, že dokážu odvodit, jak budou vypadat mobily v roce 2120.

Insert a comment

You respond to the opinion: Jindra (1. 1. 2023 12:48)







© 2023 Fathers of clean energy