Česky English
Facebook Email

Energie z větru? Proč ne!

Otázky gymnazistů z hornorakouského Riedu, kde jsme minulý týden debatovali o energetice nejen jaderné, se při obou besedách opakovaly: Jak je to s bezpečností Temelína? Proč ho provozovat, kdyz máme obnovitelné zdroje energie? Kdyz jsme vysvětlili, jak je chráněno blízké okolí elektrárny, v němž žiji já i tři mé děti, zazněla námitka, že přece jenom by bylo lepší vyrábět proud z větru, slunce nebo vody a ještě navrch razantně šetřit.

Nemohl jsem nesouhlasit, ty náměty jsou skutečně úžasné a třeba větrná turbína má svůj půvab. Navíc právě větrná elektřina je nejlevnější, ačkoli pořídit stožár s generátorem o výkonu 600 kilowattů přijde na více než 30 miliónů korun, jak by mohl potvrdit starosta Jindřichovic pod Smrkem Petr Pávek, který zajistil výstavbu hned dvou. Přišly ho levně, neboť stát přispěl obci na každý dotací 13,5 miliónů korun, na dalších 12 miliónů získaly Jindřichovice nízce úročenou půjčku ze státního fondu. Elektřina se vykupuje za tři koruny za kilowatthodinu, takže obecních 4,5 miliónu na stožár se vrátí za devět let, zhruba v polovině životnosti.

V hornorakouském Windhaagu se před nedávnem pochlubili jihočeským a jihomoravským starostům stejnou krásou. Stála je 20 miliónů šilinků, tedy 52 miliónů korun. Při obdobné nákupní ceně za kilowatthodinu bude na konci služby obou jejich stožárů nula. Přesto tvrdím, že větrná energie je nejlevnější, a rakouským gymnazistům jsem to také řekl.

Výrobní cena proudu se totiz udává bez tzv. externích nákladů vyplývajících zejména z poškozování životního prostředí. Němečtí odborníci (www.energie-fakten.de) spočítali, ze v případě větrné i jaderné energie činí shodných 0,2 eurocentu (60 haléřů); Po úplnost, u hnědouhelných elektráren jsou téměř dvacetkrát větší, u plynových pětkrát a u fotovoltaických čtyřikrát. Celková cena proudu z větru je při započtení nákladů na likvidaci zařízení, emisí, výpustí a rizik skutečně nejnižší, dokonce zhruba o 50 haléřů, tedy o třetinu  levnější než z jaderných elektráren. Často zmiňované náklady na likvidaci jaderného odpadu (na rozhodnutí o jejím způsobu máme čas ještě 50 let, při přihlédnutí k doporučením EU 15 let) jsou tedy zahrnuty v této částce.

Také pořizovací náklady se u větrných i ostatních obnovitelných zdrojů, zhusta nazývaných ekologickými, a jaderných elektráren prakticky shodují  – až na to, že Temelín nebo Dukovany jsou v provozu každoročně třikrát déle. A tady je ten zádrhel. Pojem drahoty se tu dostává do poněkud jiného světla. Nahradit dva temelínské bloky větrnými turbinami je nepochybně možné: jen bychom jich potřebovali, abychom zaručili stejnou roční dodávku elektřiny, přibližně deset tisíc (o jednotkovém výkonu 600 kW).

Také to jsem řekl rakouským gymnazistům a na tvářích mnohých se objevovaly známky hlubokého zamyšlení. Po chvíli však zaznělo slovo úspory, mezi odpůrci jaderné energetiky v Rakousku, Německu i u nás doma velice oblíbené. Mluví dokonce o poklesu spotřeby elektřiny do roku 2050 na polovinu, přičemz zbývající polovinu by kryly obnovitelné zdroje.

Mají pravdu, šetřit bychom měli: Dvacet procent světa, jeho nejbohatší země, mezi které patří i Česko, v porovnání se zbytkem planety skutečně plýtvá, když dnes spotřebovává 80 procent energií. Jen si nejsem tak docela jist, zda Američané, Britové, Němci, Francouzi, Rakušané, my a řada dalších vyspělých národů bude ochotna zříci se své vysoké životní úrovně, kterou lze mj. měřit právě spotřebou energií. Kdo z nás zvolí ve volbách politickou stranu, která bude slibovat snižování životní úrovně?

Přistoupil jsem na přístup rakouských hostitelů a začal počítat. Pokud bychom u nás skutečně chtěli přejít na obnovitelné zdroje elektřiny a zřekli se zdrojů fosilních a jaderných, snížili přitom spotřebu energií na polovinu a ještě požadovali garantovanou dodávku jako nyní, museli bychom vybudovat nové kapacity odpovídající výkonem dvěma až třem současným Temelínům, například právě z energie větru. Jinými slovy, potřebovali bychom zhruba 20 až 30 tisíc větrných turbin o výkonu 600 kW, tedy množství, jaké se dnes provozuje v celém Německu. Přišly by zhruba na 640 až 960 miliard korun, což je na půl století částka prakticky zanedbatelná. Jenom nevím, kde bychom je postavili a co by na tuto ránu kráse české přírody říkali její milovníci – včetně ekologů. A to si navíc musíme ještě uvědomit, že když vítr nefouká, je třeba vyrábět elektřinu „nějak“ jinak. Tedy zase nejspíš v nějaké klasické, nebo jaderné elektrárně...

Rakouské studenty jsme nakonec o bezpečnosti a potřebnosti Temelína nepřesvědčili. S tím jsme ale ani nepočítali. V zemi, kde je veřejnost mnohutně masírována o nebezpečích jaderné energetiky to snad ani nelze. Pan ředitel měl dokonce strach, abychom fotky z akce neukazovali nikde na veřejnosti, aby nemohla být jeho škola spojována s Temelínem. Důležité ale bylo, že si naše argumenty poslechlo skoro dvěstě rakouských gymnazistů a že o nich někteří budou přemýšlet. A nebudou se Temelína už tolik bát. A to je to podstatné.

Jiří Tyc

Vložit komentář







© 2024 JIHOČEŠTÍ TAŤKOVÉ