Jihočeští taťkové na školách

V souladu s našimi stanovami jsme dne 19. 10. 1999 zahájili propagační činnost na téma „Jaderná energetika a Temelín“ v 6. až 9. třídách ZDŠ, na učilištích a středních školách. V těchto dnech se tak blížíme k první stovce besed s mladými lidmi ve věku od jedenácti až do osmnácti let. Z této věkové kategorie vybočila beseda s členy sdružení Jihočeští senioři, kteří si nás také objednali. Během roku jsme objeli podstatnou část republiky. Besedovali jsme v Praze, Rokycanech, Klatovech, Příbrami, Kosově Hoře, Dačicích, Chrudimi, Libíně u Jičína a samozřejmě v Českých Budějovicích. Letos nás ještě čeká Brno, Bechyně, Šluknov a opět Praha. Jen za listopad to bude 22 besed. Počet těch, kteří si nás vyslechli se už blíží ke třem tisícům! A vzhledem k tomu, že jsme na to jenom tři (Václav Havlíček, Bohdan Zronek a Jiří Tyc), je to časově velmi náročné. Některé besedy zajišťujeme jako lektoři v rámci akce ČEZu „Netajíme nic“, některé pořádáme zcela sami jako Jihočeští taťkové. Oba způsoby mají však jedno společné. Odehrávají se v našem volném čase. Toho, kdo právě čte tento článek asi napadne, co tomu říkají naše manželky? Takový dotaz je na místě. Patří jim skutečně velký dík za to, že nás nechají jezdit po republice a dělat práci, která nás baví, a která - jak všichni pevně věříme - jednou přinese své ovoce.

Na cestě republikou zjišťujeme, že znalosti o jaderné energetice jsou mizivé. Je to celkem pochopitelné. Podobné znalosti jsou například o zemědělství, nebo o železnici. Co je však pro jadernou energetiku specifické, oproti zemědělství nebo železnici je o jádru šířeno daleko více bludů a lží. A je dobré vidět, jak děti reagují a jak z nich při besedě padá strach z jaderné energetiky.

Když jsme začali své první besedy na škole Máj 1 v ČB, vystačili jsme si s osnovou na pět listů A4. Postupem času však takové informace přestaly stačit a v dnešní době musíme mít v hlavách těch A - čtyřek nejméně sto. Jsme však docela dobře znalostně vybaveni a tak se nám v podstatě nestává, že bychom narazili na dotaz, na který bychom neuměli odpovědět. A těch dotazů je u lidí, kteří jsou pod neustálou palbou v mediích přesvědčování o zbytečnosti Temelína, o jeho nebezpečnosti a .... však to víte sami, víc než dost. Nezřídka končí naše besedy potleskem. U mých mladších a hezčích dvou kolegů i předáním telefonního čísla s některou „informací chtivou“ gymnazistkou.

V poslední době se zájem o besedy zvýšil. Paradoxně kvůli blokádám hranic. Ještě v červnu jsme naráželi na školách na nezájem, dnes nevíme, kam dřív skočit. Ale děláme to rádi, a děláme přesně to, co jsme si jako Jihočeští taťkové před rokem vytýčili.