Pragotherm

Ve dnech 6. až 9. 3. 2001 se v Praze konal veletrh Pragotherm. Do stánku firmy ČEZ jsme byli pozváni i my - Jihočeští taťkové. Na tři ze čtyř dnů, ve kterých se veletrh konal, jsme si domluvili prostor pro přednášky o vlivu jaderné elektrárny Temelín na životní prostředí. Jsme zvyklí besedovat na toto téma na základních a středních školách, ale přednášet na veletrhu, na volném prostranství, kde je jenom Flip chart, několik fixů a dvacet míst k sezení je něco jiného. Ve škole je beseda vždy předem domluvena, je na ní určen přesný čas místo vyučování a jako dozor je tam paní učitelka. Na veletrhu jsme však byli poprvé v jiné situaci. Návštěvníci chodí sem a tam a je třeba je nějak zaujmout, aby přišli blíž a poslouchali, případně aby si přímo sedli na volná místa. Dokážeme to vůbec? To byla otázka, která mě trápila. Jedna věc je dokázat, aby lidi přišli a poslouchali a druhá věc je potom dokázat, aby se po několika minutách znuděně nezvedli a neodešli.

Zkusili jsme to. Nechali jsme si zahrát na velkoplošné obrazovce klip Elektrický valčík se Zdeňkem Svěrákem, vzali jsme mikrofon a postili se do toho. Na začátku se do židlí posadilo pět lidí. Říkali jsme si, zaplať Pán Bůh za to. Je jich alespoň víc, než nás (tři). Postupně však přicházeli další a další návštěvníci, přidali se i prodejci z okolních stánků. Během půl hodiny jsme vyčerpali téma vlivu elektrárny na životní prostředí. Přidali jsme otázky bezpečnosti Temelína, rozdíly mezi temelínským a černobylským reaktorem, co se vlastně v Černobylu stalo, atd. Lidi seděli a poslouchali dál. Třetí den veletrhu se okolo nás shromáždilo během našeho povídání dokonce 60 lidí (viz foto). Plánovaný čas přednášky (dvě hodin) nebyl dodržen. Přetahovali jsme až o jeden a půl hodiny. V pátek - poslední den veletrhu nám technici odstřihli mikrofon hodinu po oficiálním ukončení výstavy, v době, kdy byly okolní stánky ož zpola rozebrány. Občas někdo odešel a někdo nový přišel. Byli ovšem tací, kteří dokázali sedět a poslouchat i tři hodiny. Odpovídali jsme na desítky různých dotazů a když jsme povídání ukončili a zazněl potlesk, našlo se během těch tří dnů asi 15 lidí, kteří za námi přišli (viz foto) a říkali: Proč takové srozumitelné informace nedáváte do televize? Proč ještě nemáte natočený nějaký krátký film, kde byste uvedli to, co tu říkáte? Proč jste s takovými přednáškami nezačali už před třemi lety? Proč tohle neříkáte Rakušanům? Atd. Nezbylo nám, než krčet rameny a opakovat to, s čím se potýkáme už dlouhou dobu. Že totiž informace takového druhu prostě nejsou mediálně přitažlivé. Bohužel je pro media mnohem přitažlivější, když někdo přijede před Temelín protestovat proti jeho spuštění a plácá tam v létě sněhuláky. S takovým postojem asi těžko něco uděláme.

Během celého veletrhu si nás poslechlo přes dvěstě lidí a jejich reakce nás přesvědčily o tom, že to nebyla zbytečná akce. A my už víme, co uděláme příští rok: Opět pojedeme na Pragotherm a znovu zaplníme stánek firmy ČEZ.