Protitemelínské vystřízlivění potrvá dlouho

Jaderná elektrárna Temelín je dvojjediným problémem – naším technickým a rakouským velice těžkým vnitropolitickým. Vyznám se v jaderné fyzice a technice a mohu s pravděpodobností hraničící s jistotou tvrdit, že my potíže uvádění obou moderních reaktorů do provozu vyřešíme. V porovnání s komplikacemi, jaké čekají naše jižní sousedy i další zásadové odpůrce či nepřátele atomu, to zvládneme velice snadno.

Poslední blokády hraničních přechodů totiž jasně ukázaly, že přinejmenším rakouská protitemelínská nebo protiatomová politika se ocitla ve slepé uličce. Hesla zůstala, podpora příliš neklesla, peníze ze státních peněz přicházejí a cíl, vysněný svět bez „škaredého atomu“, je, zdá se, nadosah. A přece se něco od bohatýrských dob spouštění prvního bloku v roce 2000 změnilo. Minimálně vídeňští politikové pochopili, že s bezatomovým královstvím Božím to není tak jednoznačné. A už vůbec se nehodí vodit masy do ráje, který jsme si vysnili a nad nějž, jak se nám zdá, není. Jinými slovy, že ne vše, co neodpovídá našim představám o blaženství bez jaderné energie, od ďábla jest.

Válku dnes vede vlastně pouze tzv. nejtvrdší protitemelínské jádro, několik organizací, ve kterých figurují obvykle stále stejné osoby. Jenže pozor: v předblokádním týdnu otiskl hornorakouský deník Die Oberösterreichischen Nachrichten dopisy čtenářů protestujících proti blokádám, neboť škodí lidem, kteří s atomovou energií nemají nic společného. A zastánci protiatomového boje se nezmohli na slovo.
Že by skutečně obrat? Kdo ví. Stále ještě stovkami tisíc eur ročně dotuje hornorakouské ministerstvo životního prostředí Rudiho Anschobera (Zelení) činnost protiatomových organizací v Horních Rakousích a Česku. Ani zemská vláda naladěná napříč politickým spektrem protitemelínsky však už nechce tyto výdaje příliš avizovat. „Nyní musí příjemci této podpory podepisovat doložku o utajení, tzv. dodatečnou úmluvu pro protitemelínské aktivity. Všechny podklady poskytnuté k vyřízení těchto žádostí jsou teď důvěrné a vybrané informace může zveřejnit pouze příslušný hornorakouský úřad,“ zjistil v září deník.
Stále ještě mohou protiatomoví spoléhat na nevědomost široké veřejnosti. Chceme pomoci tuto neznalost rozptýlit a nabízíme rakouským gymnáziím a dalším středním školám, že u nich uspořádáme besedy o energetice – podotýkám, že nejen jaderné –, jakých se v Česku za uplynulých více než šest roků konaly více než dva tisíce. Často, příliš často narážíme u ředitelů rakouských škol na odmítnutí. Důvod? „Rakouská politika je protiatomová“.

Přesto jsem přesvědčen, že na jih od našich hranic překonají svou představu o výlučnosti a spasitelnosti boje s jadernou energií. Nebude to však snadné a potrvá to bohužel hodně, hodně dlouho.